• No se han encontrado resultados

g.g.marquez-Sto Roků Samoty

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2021

Share "g.g.marquez-Sto Roků Samoty"

Copied!
7
0
0

Texto completo

(1)

Životopis

Gabriel José García Márquez, významný kolumbijský spisovatel, se narodil 6. března 1928 v Aracatace, městě v severní Kolumbii, kde byl vychován svými prarodiči v domě plném tetiček a pověstí o strašidlech a démonech. V roce 1982 získal Nobelovu cenu za literaturu. Jeho vlastní otec však tvrdil, že se narodil v roce 1927. Jeho rodiče byli velice chudí, a proto se ujali výchovy prarodiče, což bylo tehdy zcela běžné. Gabito "malý Gabriel" byl velice tichý a plachý mladík, ovlivněný dědečkovými příběhy a babiččinými pověrami. Mimo dědečka vyrůstal v domě plném žen. Všechna jeho budoucí díla čerpají z tohoto prostředí, jak příběhy z kolumbijské občanské války, tak z banánového masakru nebo ze života jeho rodičů. V osmi letech, po smrti dědečka a počínající slepotě babičky, se přestěhoval ke svým rodičům do Sucre, kde jeho otec pracoval jako lékárník. Brzo po příjezdu do Sucre byl poslán do školy v Barranquille, přístavního města v ústí řeky Magdaleny. Tam si získal pověst bázlivého chlapce, který píše humorné básně a kreslí karikatury.

V roce 1940, když mu bylo dvanáct, byl oceněn stipendiem na střední škole pro nadané studenty. Tam našel i sebe sama, protože se mohl plně věnovat svým zálibám. Na přání rodičů šel dále studovat práva do Bogoty.

Jako mnoho velkých spisovatelů i on pohrdal vysokou školou. Ztratil veškerý zájem o studium práv a potuloval se Bogotou. Navštěvoval laciné jídelny, kde se setkával s běžnými lidmi; vzdělanými socialisty, hladovějícími umělci nebo nadějnými novináři.

Jednoho dne se jeho život úplně změnil. Dostala se mu rukou kopie Kafkovy Metamorfózy, a ta jej natolik oslovila, že se aktivně pustil do své vlastní tvorby. Nejprve psal science-fiction, které mu vycházely v bogotských novinách. V roce 1948 na něj silně zapůsobila vražda Gaitána, dokonce se účastnil výtržností v hlavním městě. Před násilnými šarvátkami odjel na sever do Cartageny. Tam psal pro místní noviny El Universal. Po čase zanechal novinařiny a věnoval se výlučně psaní.

V roce 1954 se vrátil do Bogoty a stal se filmovým recenzistou. Brzy nato však musel opustit zemi, když napsal pravdivý příběh o tehdejším prominentovy diktátorské vlády. Pracoval jako evropský korespondent pro bogotské noviny. Navštívil dokonce i tehdejší "Východní blok". Po letech se vrátil do Jižní Ameriky, ale žil ve Venezuele. V roce 1958 se vrátil do Kolumbie. V tomto období G. Gárcia přilnul ke kubánského modelu socialismu a stal se přítelem Fidela Castra. Později se Gárcia přestěhoval do New Yorku, pak do Mexiko City.

V roce 1965 strávil s rodinou dovolenou v Acapulcu, která změnila celý jeho budoucí život. Objevil tam nový impuls pro své psaní. Po návratu domů se zavřel na rok do pracovny a soustavně tvořil. Výsledkem byl román Sto roků samoty, který byl publikován v roce 1967. Za týden se jej prodalo osm tisíc kopií. Během tří let další tři miliony. Román byl přeložen do více než dvanácti světových jazyků a byl vyznamenán několika světovými cenami. V roce 1969 vyhrál Chianchianovu (Kiankianovu) cenu v Itálii a byl označen za nejlepší zahraniční knihu ve Francii. V roce 1970 byl vydán v angličtině a stal se jednou z nejprodávanějších knih ve Spojených státech.

Po vydání Podzimu patriarchy v roce 1975 se vrátil do Mexika City, kde si koupil dům a začal podporovat levicové organizace po celé Jižní Americe. V roce 1982 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. O čtyři roky později vydal Lásku z časů cholery, která byla netrpělivě očekávána celým světem.

(2)

V roce 1999 byla u G. Márqueze zjištěna rakovina. Ještě s větší pílí a soustředěností se pustil do další tvorby. Začal psát své paměti. Jejich první díl Žít a povědět, vydaný v roce 2001, se stal nejprodávanější knihou ve španělsky mluvících zemích.Gabriel Garcia Márquez je kolumbijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Dílo Garcii Márqueze:

Literární tvorbu zahájil Garcia Márquez povídkami v časopisech. Rovněž připravoval román o historii rodného kraje a své rodiny. Román sice nevyšel, ale připravený materiál využil autor v dalších příbězích.

Próza:

• Spoušť - 1955, román, ve kterém se ve stylu antické tragédie chystají tři lidé proti vůli obce pohřbít podivínského doktora.

• Plukovníkovi nemá kdo psát - 1961, novela

• Pohřeb velké matky - 1962, sbírka povídek

Ve všech těchto dílech se objevuje městečko Macondo, které autor chtěl původně použít v připravovaném románu, který však nevyšel.

• Sto roků samoty - 1967, vrcholný Márquezův román. Jde o příběh několika generací rodiny Buendiů, který je zároveň historií Maconda. V umělecké zkratce je i historií kolumbijské a latinskoamerické společnosti. Macondo je obrazem reality, žije v čase historickém i mytickém. Klíčovými motivy příběhu jsou láska, smrt a samota. Zánik městečka Maconda je spojen s osamělostí rodu Buendiů, nedostatkem lásky a porozumění i ztrátou společenské solidárnosti. Román se po vydání stal bestsellerem. Byl přeložen do několika jazyků a přinesl autorovi světovou proslulost. Přispěl i k udělení Nobelovy ceny.

• Podzim patriarchy - 1975, román navazující na téma samoty je groteskně nadsazeným příběhem stárnoucího diktátora

• Kronika ohlášené smrti - 1981, komorně laděná novela dramaticky aktualizuje mýtus o osudové předurčeností.

• Láska za časů cholery - 1985, široce založená románová freska

• Generál ve svém labyrintu - 1989, román o posledních dnech života Simóna Bolívara

• O lásce a jiných běsech - 1994, román o milostném vztahu dívky a kněze v koloniálním prostředí kreolů a černochů.

• Zpráva o únosu - 1996, román - svědectví

(3)

Obsah knihy

Světový literární bestseller Sto roků samoty, komponovaný z množství epizod, vypráví fantastické, půvabné i kruté příhody šesti generací rodiny Buendíů, žijících ve fiktivní tropické obci Macondo, kterou nejstarší Buendía založil. Márquez soustřeďuje své vyprávění na myšlenkový a snový svět hrdinů. Do díla zakomponoval absurdní prvky, které prezentuje jako běžnou součást lidského života. Pro tento styl literární formy se užívá označení magický realismus.1

Nejstarší José Arcadio Buendía a jeho žena Úrsula mají tři děti, o jejichž životě a osudu celého rodu kniha vypráví.

Na začátku je mýtus o hrozbě prokletí rodu, že v něm budou zrozeny děti s prasečím ocáskem, když se spolu vezmou dva blízcí členové rodiny. Kniha začíná jak společně José Arcadio Buendía a Úrsula putovali a založili městečko Macondo. V knize je popsán osud celého rodu a osud městečka Maconda, který je paralelou s osudem Latinské Ameriky. Do Maconda dříve jezdili cikáni a Josého přítel Malquíades, každým rokem se zde zastavili na svoji pouti a ukazovali všemožné novinky a neuvěřitelné vynálezy ze všech koutů světa. „Než

se cikáni vrátili, stačila před nimi Úrsula varovat celé Macondo. Zvědavost se však ukázala silnější než strach, poněvadž tentokrát cikáni prošli vesnicí, vyluzujíce z nejrůznějších hudebních nástrojů ohlušující rámus, a hlasatel oznamoval předvádění nejúžasnějšího objevu Nasciánského. Všichni se tedy vypravili do stanu, kde zaplatili po centavu a spatřili Malqeidase, omládlého a svěžího, s tváří bez vrásek s novým, zářivým chrupem.“2 (prolínání fiktivního a reálného světa) Takhle to chodilo rok co rok, vždy nový a úžasný objev. José

Arcadio se jednou zbláznil do dívky, která s cikány přišla a rozhodl se, že s nimi odejde. Jednou do domu Buendíů přišlo malé děvčátko – Rebeca, které mělo dopis od jejich rodičů s prosbou, zda by se o něj nemohli postarat. Úrsula samozřejmě vzala dívku dovnitř a ta s nimi již zůstala. Rebeca však nebyla obyčejná dívka, měla podivné zvyky, jíst hlínu a omítku. Jendou ji chůva našla jak sedí v noci v houpacím křesle a nemůže spát. Její neblahá předtucha se naplnila a celý dům pohltila nespavá nemoc, která se šířila dále, po celém Macondu. „Opravdu dostali spavou nemoc, Úrsula, která od své matky znala léčivé vlastnosti

různých bylin, připravila odvar z oměje a dala jim ho vypít, usnout se jim však přesto nepodařilo a po celý den snili s otevřenýma očima.“3 (až neexistující příhody) Arueliano

druhý syn si vzal o spoustu let mladší Remedios a Amaranta s Rebecou také dospívaly. Jednoho dne Macondem prolétla zpráva o Malquíadově smrti, jeho pohřeb a smuteční slavnost trvaly 9 dní. Když Aureliano dospěl, tak se přesně podle výkladu karet, vydal do boje. Postupně se z něj stal nejznámější vůdce všech dob. „Plukovník Aureliano Buendía

vyvolal dvaatřicet ozbrojených povstání a ve všech byl poražen. Se sedmnácti různými ženami zplodil sedmnáct synů a všichni byli povražděni během jediné noci, dříve než nejstarší z nich dosáhl pětatřiceti let. Unikl čtrnácti atentátům, třiasedmdesáti léčkám a jedné popravčí četě.“4 (prolínání dvou světů, mytologie) Arueliano se postupně během války měnil, jeho

1

http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/gabriel-jose-garcia-marquez/sto-roku-samoty.html 2 14

(4)

srdce jako by ztvrdlo a city se vytratily. Když bylo příměří Arueliano se pokusil o sebevraždu ve stanu, kde se o příměří jednalo. „Tam si svlékl košili, posadil se na okraj kavalce a ve čtvrt

na čtyři odpoledne si vpálil kulku z pistole doprostřed jódového kruhu, který mu jeho osobní lékař nakreslil na prsa. V Macondu v tu chvíli Úrsula zdvihla poklici z hrnce mléka, aby se podívala,proč se tak dlouho nevaří, a zjistila, že je pln červů. „Aureliana zabili!“ vykřikla.“5 (nelze rozeznat hranice reality a fiktivního světa) On však přežil. Celý rod je sledován ve

vývoji a rozvíjí se široká zápletka, která je velmi spletitá a osudy na sebe vzájemně navazují. Remedios, ne manželka Aureliana, ale Krásná Remedois až z druhého pokolení, byla neskutečně krásná, jakoby ani nebyla stvořena pro tento svět. „Ve dvaceti letech neuměla číst

a psát ani jíst příborem a chodila po domě nahá, poněvadž její povaha se zpěčovala všem společenským zvyklostem. Mladého velitele stráže, který ji vyznal lásku, odmítla proto, že ji udivila lehkovážnost. „Představ si, jak je hloupý,“ řekla pak Amarantě. „Tvrdí, že ho přivedu do hrobu, jako kdybych byla nějaká střevní chřipka.“ 6 (jedinečné příhody, až neexistující, nadpřirozené) Nakonec ho doopravdy našli mrtvého, Remedios jakoby nosila smrt. Jednou

do městečka přijel Mr.Herbert, který měl vědecké zájmy. Ubytoval se v domě u Beudníů. když Herbert zjistil, jak je Macondo úrodné, rozhodl se zde udělat výzkum. Postupem času se z Maconda stalo obrovské městečko včele s banánovou společnosti. Obyvatelům Maconda se to příliš nelíbilo. „Nadáni prostředky, jež v minulosti bývaly výsadou božské prozřetelnosti,

posunuli příchod dešťů, urychlili dozrávání úrody a řeku i s jejími bílými kameny a ledovou vodou přeložili z míst, kudy tekla odedávna, až na opačný konec městečka, dozadu za hřbitov.“7 (prolínáni 2 světů) Přistěhovala se sem spousta nových lidí, převážně z Ameriky a

z poklidného Maconda udělali velké a rušné město. Postupně všichni obyvatelé stárli a Amaranta, třetí dítě Úrsuly, se pomalu chystala na druhý břeh. „Zpráva, že Amaranta

Buendíová za soumraku vyráží na poslední cestu a bere sebou poštu nebožtíkům, se po Macondu rozkřikla nedlouho před polednem, a ve tři hodiny stála už v pokoji truhla plná dopisů. Ti, kteří nechtěli psát, svěřovali Amarantě své vzkazy ústně a ona si je psala do sešitku společně se jménem a datem úmrtí adresáta.“8 (mytologie, nadpřirozeno, 2 světy)

Každý ze členů rodiny Buendíů zemřel záhadně a neobyčejně. Nejpodivnější však byla smrt posledního člena rodu Aureliana a jeho syna, kterého sežrali mravenci. Pak konečně Arueliano rozluštil spisy Malquíada a zjistil, že napsal celý osud rodu dávno před tím, než se udál. Pochopil konečně větu, že prvního přivážou ke stromu a posledního sežerou mravenci. Četl dál. „Ještě než došel k poslednímu verši, stačil však pochopit, že z oné místnosti už nikdy

nevyjde, neboť je souzeno, že ono město zrcadel, kdy Aureliano Babilonia rozluští poslední pergamen, a všecko, co v nich stojí, že je neopakovatelné odevždy a navždy, poněvadž rodům, odsouzeným ke sto rokům samoty, se nové příležitosti na této zemi už nikdy nedostane.“9 (prolínání 2 světů, nelze rozeznat hranice mezi nimi)

5 156 6 172-173 7 196 8 230 9 346

(5)

Hlavní téma knihy

Hlavní téma knihy je neustálé plynutí času a samoty. Celý příběh je vyprávění o rodině Buendíů a 6 generacích jejich rodu. Město Macondo založil první člen rodu. „Macondo

v oněch dobách sestávalo z dvaceti domků z hlíny a divokého rákosu, postavených na břehu řeky, jejíž průzračné vody se hnaly řečištěm plných ohlazených kamenů, bílých a obrovských jako předvěká vejce. Svět byl tak mladý, že řada věcí ještě neměla ani jméno, a kdo o nich chtěl hovořit, musel na ně ukázat prstem.“10 (plynutí času) Postupně se Macondo rozrůstá

společně s rodem Buendíů. José Arcadio Buendía se rozhodl, že se více zahloubá do své alchymistické laboratoře. „Místo abys pořád uvažoval o těch svých bláznivých novotách, měl

by ses radši starat o své syny,“ odpověděla mu. „Jen se na ně podívej, vždyť rostou jako stromy v lese, jak ta boží hovádka.“11 (plynutí času) Jednoho dne měl Aureliano předtuchu,

že k nim do domu někdo přijde. „V neděli pak opravdu přišla Rebeca. Bylo ji teprve jedenáct

let. Namáhavou cestu z Manuera podnikla ve společnosti několika obchodníků s kůžemi, kteří měli děvčátko společně s dopisem dopravit k Josému Arcadiu Buendíovi, nebyli však s to s určitostí říci, kdo je o tu laskavost požádal.“12 (osamocenost) Když Remedios, i přes svůj

mladičký věk, otěhotněla, zjistilo se, že čeká dvojčata. Jednou v noci, týden před svatbou, se ji však dvojčata vzpříčila a ona zemřela i s dětmi. „Úrsula vyhlásila hluboký smutek; dala

pozavírat všecky dveře a okna a s výjimkou nejnezbytnějších záležitostí nesměl nikdo dovnitř ani ven; na rok zakázala promluvit v domě nahlas, a v pokoji, kde bděli u mrtvé, pověsila Remediosin daguerrotyp s černou stužkou přes okraj a s olejovou lampičkou, jež měla svítit navždy.“13 (samota, plynutí času) Válka, která v tuto dobu probíhala na pozadí děje, se stále

prodlužovala a neblížila se ke konci. „Plukovník Gerineldo Márquez byl první, kdo pocítil

prázdnotu války. Jakožto civilní a vojenský správce Maconda dvakrát týdně hovoříval po telegrafu s plukovníkem Aurelianem Buendíou. Zpočátku jejich rozhovory rozhodovaly o válce z masa a kostí(…) Tečky a čárky jeho hlasu byly den za dnem vzdálenější a neurčitější a slova, která se skládaly, postupně ztrácela jakýkoli význam.“14 (samota, změna vlivem plynutí času) Celý příběh se prolíná motiv samoty a závěrečná slova tento motiv ještě

podtrhnou. „Ještě než došel k poslednímu verši, stačil však pochopit, že z oné místnosti už

nikdy nevyjde, neboť je souzeno, že ono město zrcadel, kdy Aureliano Babilonia rozluští poslední pergamen, a všecko, co v nich stojí, že je neopakovatelné odevždy a navždy, poněvadž rodům, odsouzeným ke sto rokům samoty, se nové příležitosti na této zemi už nikdy nedostane.“15 (plynutí času, samota)

10 9 11 18 12 42 13 82

(6)

Charakteristika hlavní postavy

Aureliano Buendía je prostředním synem Josého Arcadia Buendía a Úrsuly. „Zatímco jeho

otec pečoval o pořádek v obci a matka rozmnožovala rodinné jmění svou úžasnou výrobou pocukrovaných rybek a kohoutů napíchnutých na hůlky z balzového dřeva – každodenně opouštěly dům dvě várky – Aureliano trávil dlouhé hodiny v opuštěné laboratoři a bez cizí pomoci se učil zlatokopectví. Byl už tak vysoký, že bratrovy odložené šaty mu zakrátko byly malé, a začal chodit v otcových.“16 Aureliano byl samotář a většinu svého času trávil ve své

dílně a nakonec se rozhodl vstoupit do války. „Aurelianovy představy o rozdílech mezi

konzervativci a liberály byly v té době velice mlhavé, a tchán mu je proto v hrubých rysech vysvětlil.(…)Z lidského hlediska se Aurelianovi zamlouval postoj liberálů(…).“17 A za

nedlouho dobu se Aureliano opravdu přidal na stranu liberálů a postupně získal větší obdiv a respekt. „Povstalci tedy provolali plukovníka Aureliana Beundíu velitelem revolučních

jednotek na celém karibském pobřeží v hodnosti generála. Plukovník funkci přijal, povýšení však odmítl a v duchu se rozhodl, že je nepřijme, dokud nesvrhnou konzervativní vládu.“18

Aureliano byl člověk velkého srdce, ale válka jakoby ho zavřela a zatvrdila. Nikdo ho nepoznával, ani jeho vlastní matka. „Teď vypadá jako člověk schopný všeho.“ Opravdu

takový byl. Aztécký šátek, který přinesl Amarantě, jeho vzpomínky na staré časy, když seděli u oběda, a zábavné historky, které jim vyprávěl, to všecko byly už jenom zbytky jeho někdejší dobrosrdečnosti. Sotva pohřbili mrtvé do hromadného hrobu, pověřil plukovníka Roque Carnicera, aby co nejrychleji uspořádal válečný soud, a sám na sebe vzal obtížný úkol uskutečnit pronikavé reformy, které by z prohnilého konzervativního řádu nenechaly kámen na kameni.“19 I přes jeho úspěchy ve válce však nebyl Aureliano úplně šťastný, cítil se velmi

opuštěn. „(…) plukovník Aureliano Buednía po dlouhé hodin drásal tvrdou skořápku své

osamělosti a snažil se ji prolomit. Od onoho vzdáleného odpoledne, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led, prožil jediné šťastné chvilky ve své zlatokopecké dílně, když tam vysedával a tepal zlaté rybky. Musel vyvolat dvaatřicet válek, porušit všecky své úmluvy se smrtí a válet se jako vepř na hnojištích slávy, než téměř se čtyřicetiletým zpožděním objevil přednost prostoty.“20 Aureliano Buendía zemřel také nepříliš obvyklou smrtí. „Zamířil proto

ke kaštanu, přemítaje ještě o cirkusu, a jak močil, pokoušel se v těch úvahách pokračovat, ale vzpomínka se už mezitím vytratila. Skrčil hlavu mezi ramena jako kuře, opřel se čelem o kmen a zůstal nehybně stát. Ostatní členové rodiny se o tom dozvěděli teprve příštího dne, když Santa Sofía de la Piedad v jedenáct hodin nesla na zadní dvorek odpadky a všimla si, že se luňáci snášejí dolů.“21

16 42 17 88-89 18 118 19 138 20 150 21 227

(7)

Vlastní názor

Tuto knihu jsem si vybrala,protože mě zaujal její název a autor, který tvořil v duchu magického románu. Zpočátku mi připadla velmi rozsáhlá, ale postupně jsem zjišťovala, že nezáleží až tak na délce jako na obsahu. Děj knihy se odehrává ve španělském městečku Macondo, které založil Jose Arcadio Buendín, a na jeho rodě byl sledován vývoj celé společnosti a Maconda. Když jsem začala číst, knížka mi přišla nezáživná a nudná, jak sem se prokousávala přes další stránky a příběh se začal více a více zamotávat, kniha mě vtáhla do děje a věděla jsem, že tu knihu musím dočíst. Postupně jsem sledovala osudy všech členů rodiny Buendínů, sledovala jsem život Maconda a historický podtext.

Styl autorova psaní mi vyhovoval, líbily se mi zde prvky nadpřirozena a mystično, které se prolínalo celým příběhem. Vývoj a osud Maconda, na který bylo nazíráno prostřednictvím postav, se mi líbil jako hlavní námět knihy. Jediné co bych chtěla této knize vytknout je obrovské množství členů rodiny Buendínů a hlavně to, že se každý jmenoval stejně. Jak sem postupně četla dál, tak jsem se ve spleti stejných jmen a obrovském množství postav naprosto ztratila.

Kniha byla spíše bezdějová a popisná, ale čím si mě naprosto získala byl poslední odstavec knížky. Byla jsem ráda, že jsem prošla celým obdobím Buedníů a teprve až na konci se vše rozluštilo, dostalo pravou tvář a rod zanikl. Když jsem knihu dočetla běhal mi po těle mráz. Líbilo se mi jak musel mít autor vše dopředu promyšlené. Zajímalo by mě, jaké další knihy napsal autor a ráda si nějakou ve volném času přečtu.

Bibliografie

García Marquéz, G. Sto roků samoty. Praha: ODEON 1986

Použitá literatura

García Marquéz, G. Sto roků Samoty.. Praha: ODEON 1986

Neznamy autor. Gabriel García Marquéz [online].[Cit.10.10.2008] Dostupné z URL: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/gabriel-jose-garcia-marquez/sto-roku-samoty.html Neznamy autor. Gabriel García Marquéz [online].[Cit.10.10.2008] Dostupné z URL: http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/gabriel-jose-garcia-marquez.html

Volgemutová

Referencias

Documento similar

a) Entre todas las personas del grupo, distribuir el trabajo, de manera que cada cual resuma la información sobre tres cambios que tienen lugar en la cocina. Poned en común

Durante más de tres décadas, el Fondo de Población de las Naciones Unidas ha apoyado los esfuerzos de los países de América Latina y el Caribe para integrar en los procesos

Doctorado en Innovación y Tecnología Educativas Comprometido con el desarrollo educa- tivo de México, el ITESM ha creado, a través de la Universidad Virtual, el doc- torado

Una tarde en el colegio se sintió mojada, como si se hubiera orina las piernas y entonces corrió al baño y con horror se dio cuenta que la sangre escurría de a gotas como un

Desde el siglo XIX, se han publicado una cantidad prodigiosa de estudios sobre el códice Amiatinus, pero sólo en raras ocasiones sus autores examinan las intenciones y

• Propondremos a los niños y niñas –de dos en dos, tres en tres…– que elijan distintos personajes (di- bujos o fotografías) y recreen espontáneamente

ACTIVIDADES: la actividad consiste en que cada niño o cada pareja de niños tengan un libro que será el mismo para toda la clase.. Uno de ellos comenzará la lectura y los demás

desarrollo del país y cumplir con la misión que se ha propuesto, tiene la intención de impulsar un Plan de Formación en Educación Financiera y Económica para mujeres cabeza de