Género Son formas de ser, de comportarse, de pensar, de relacionarse, de

Abstract

Although some demographers doubt, migration is surely part of demography. Demography has problems with statistical description of migration, especially of border-crossing migration, with estimation of future development of migration and with influence of migration on demographic behaviour. There is a big challenge to demography: to research interaction of population and redefine the population in the globalized world.

Někteří demografové nepovažují migraci za součást demografie. Abychom tento problém mohli vyřešit, potřebujeme nejdříve nějak vymezit demografii. Nejstručnější a asi i nejvýstižnější je

formulace demografie se zabývá studiem demo-sociálních systémů (jejíž obdobu můžeme nalézt

například v Základech demografie Pavlíka, Rychtaříkové a Šubrtové). Méně přesně, ale srozumitelněji můžeme tuto formulaci parafrázovat větou demografie se zabývá reprodukcí lidských populací a vším, co s ní souvisí. První část (reprodukce lidských populací) odpovídá demografickému systému, druhá

(vše, co s ní souvisí) pak sociálnímu. Upřesnění si ještě zaslouží termín lidská populace30

30 _{Lidská populace je sice pleonasmus, protože populace je z latinského populus, což je lid. Označení populace}

se však dnes běžně používá i šíře (například populace krys) a v angličtině je běžně používáno jako synonymum pro statistický soubor (například populace žárovek). Je proto vhodnější ono nadbytečné adjektivum přidat.

: lidská populace je soubor osob, v jehož rámci dochází k reprodukci. Populace tedy – na rozdíl od

obyvatelstva – není vymezena místně, nýbrž věcně.

Reprodukce je proces, kterým se populace neustále obnovuje – někteří členové populaci opou-

štějí a noví do ní vstupují. Opustit populaci lze úmrtím a vystěhováním, vstoupit do ní můžeme narozením nebo přistěhováním. Reprodukce tak sestává ze čtyř procesů: vymírání, přistěhování, rození a vystěhování, přičemž přistěhování a vystěhování slučujeme pod jeden název – stěhování, resp. migrace. Do reprodukce tedy musíme zahrnout i migraci, která navíc v poslední době nabývá na síle a většina evropských populací neubývá jen proto, že je v nich silná imigrace. A zabývá-li se

demografie reprodukcí, nemůže migrace do demografie nepatřit.

Ještě bychom měli říci, co to je migrace. Je sice kuriózní řešit vymezení migrace až na druhém místě, ale protože každý má nepochybně o migraci nějakou představu a protože se tyto představy zřejmě nijak podstatně neliší, můžeme si to snad dovolit. Za přestěhování je považována změna obvyklého místa pobytu, se kterou souvisí vybudování života na jiném místě. Dovětek o vybudování života na jiném místě vyřazuje z migrace nomády a změny místa obvyklého pobytu na krátkou vzdálenost.

Zjistit místo obvyklého pobytu v našich podmínkách je zpravidla prosté, ztotožňuje se s místem trvalého pobytu. Je sice pravda, že člověk může mít místo trvalého pobytu na jednom konci republiky a obvykle se zdržovat na druhém, ale není to masový jev, takže k významnému zkreslení statistiky migrace tak nedojde.

Složitější je ověření druhé podmínky, totiž vybudování života na jiném místě. Naše statistika z migrace vylučuje krátké přesuny, tj. přesuny v rámci obce, kdy se zpravidla nezpřetrhají dosavadní společenské vazby – za migraci považuje jen změnu místa trvalého pobytu na jinou obec či na jiný urbanistický obvod Prahy.

U cizinců obvykle nejde použít kritérium místa trvalého pobytu, proto se migrace zjišťuje jinak

– na základě povolení k pobytu a na základě víz. Za migranty se považují ti, kteří mají povolení

k dlouhodobému (alespoň na jeden rok) či trvalému pobytu a ti, kteří v zemi pobývají na základě víza

na dobu delší než jeden rok. Jeden rok je tedy považován za dobu dostatečně dlouhou, aby si člověk

vybudoval nové společenské vazby (vybudoval nový život). Problematické je ale určení migrantů v případě občanů Evropské unie. Ti žádají o povolení k pobytu, resp. o povolení k dočasnému pobytu, jen chtějí-li na území republiky pobývat déle než tři měsíce. U občanů zemí Evropské unie

s povolením k dočasnému pobytu nelze rozlišit, zda se jedná o pobyt kratší než jeden rok. Jejich

zahrnutí do statistiky migrace tedy vnáší určitou nepřesnost.

Zmíněné nepřesnosti ve statistice migrace jsou spíše malé. Významnější jsou nelegální migranti

(o nichž má statický úřad jen kusé informace), změny předpisů a přirozeně i způsob zjišťování. Tyto

vlivy zřejmě odráží vývoj migrace cizinců podle statistického úřadu, který je na následujícím obrázku.

-10 000 0 10 000 20 000 30 000 40 000 50 000 60 000 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Počty imigrantů, emigrantů a saldo migrace ▲,

Česká republika, cizinci, 1996–2006

činit úplně nesmyslné závěry.

Další otázkou, kterou bychom si měli položit, je jaká je úloha migrace v demografické reprodukci? Migrace dlouhodobě představuje nejhůře odhadovatelný proces. O jeho zákonitosti je známo

velmi málo a zdá se, že časové řady nevykazují žádné výrazné trendy. Odrazem této skutečnosti jsou

triviální hypotézy o dalším vývoji migrace v demografických prognózách, které se často podobají

hádání z křišťálové koule. Obvykle se setkáváme s předpokladem konstantního salda migrace, nebo se migrace úplně vynechává. Příkladem jsou poslední prognózy Českého statistického úřadu (už z roku

2003) – na úrovni celé republiky se předpokládá konstantní saldo migrace (tedy zahraniční migrace)

ve výši 10 tisíc, 25 tisíc a 40 tisíc (podle varianty), na úrovni krajů a vyšších územních celků se s migrací vůbec nepočítalo.

Určité vodítko pro odhad budoucí migrace však přece jen existuje. Van de Kaa si všiml, že

v průběhu demografického vývoje se mění určitým způsobem nejen úmrtnost a plodnost, ale že zřejmě

i migrace se chová „zákonitě“. Zdá se, že migrace hraje roli vyrovnávacího faktoru – převyšuje-li

porodnost úmrtnost, je saldo migrace záporné, v opačném případě je kladné. Dokumentoval to na

schématu (na následující straně), kde zachytil typický vývoj porodnosti, úmrtnosti a migrace během

prvního a druhého demografického přechodu.

Migrace tedy vyrovnává – i když ne úplně – přirozený přírůstek (můžeme to chápat jako demo-

grafickou verzi tvrzení, že příroda nemá ráda vakuum). Jestliže tedy obyvatelstva v nějaké oblasti ubývá, zdá se pravděpodobné, že v této oblasti vzroste imigrace, která bude zaplňovat volný prostor. Otázka je, do jaké míry. Kdybychom předpokládali, že úbytky nahrazuje migrace úplně, nemuseli bychom dělat prognózu – obyvatelstva by bylo stále stejně.

V posledních odstavcích byla řeč pouze o absolutní velikosti migrace, ale migrace nepochybně

ovlivňuje i demografické chování. A o tom už nevíme vůbec nic. Je zvláštní, že demografie zcela opomíjí jednu část demografického systému. Jeho objekty jsou populace a u nich zkoumá jevy (narození, úmrtí, přestěhování, …), vlastnosti (úmrtnost, plodnost, …), procesy (vymírání, rození, …), ale zcela opomíjí interakce mezi těmito objekty. Vůbec netušíme, co se bude dít, když se začnou dvě populace prolínat, když dojde ke značné migraci z jedné populace do druhé. Přizpůsobí se migranti původní populaci, nebo vzniknou jakási ghetta, anebo naopak ovlivní demografické chování původní populace?

Že k prolínání populací dojde, je asi zřejmé. Příkladem mohou být Vietnamci u nás, Afričané ve

Francii či Turci v Německu. Možná bude třeba i změnit pojem populace, protože s pokračující globalizací bude demografická reprodukce čím dál méně omezena na populace v dnešním slova

smyslu. Zatím jsou to procesy s příliš krátkou historií, aby na základě jejich studia bylo možné činit

nějaké solidní závěry, ale pomoci možná může historie, protože z historie známe případy masové

migrace. Problém je, že k těmto příkladům neexistují podrobné údaje, které by bylo možné analyzovat.

Shrneme-li, co bylo uvedeno, pak můžeme pesimisticky konstatovat, že migraci nejen neumíme

pořádně měřit, ale ani neumíme odhadnout, jak se bude vyvíjet a co způsobí. Optimističtější pohled naopak říká, že měření migrace je sice nepřesné, ale podstatné informace poskytuje, že o budoucím vývoji migrace máme alespoň hrubou představu a že před demografií stojí velká výzva: zkoumat

interakce populací a revidovat samotný pojem populace. Nejoptimističtější závěr pak je, že demografii

doc. RNDr. Felix Koschin, CSc. Katedra demografie

Vysoké školy ekonomické v Praze náměstí Winstona Churchilla 4 130 67 Praha 3

Česká republika [email protected]