665 Características de la Respuesta Inmune
MATERIALES Y MÉTODOS
4. METODOLOGÍA 1 Material biológico
Art workshops lead by foreign lecturer as a way to prevent racism and xenophobia at lower secondary schools
Eva Kaličinská
Abstrakt: Příspěvek se zabývá realizací výtvarných dílen ve spolupráci s výtvarníkem a lektorem cizincem ve vyučování na druhém stupni základní škol v JmK. Řeší téma, jak výtvarné dílny přispívají k prevenci rasismu a xenofobie a jak učí žít žáky ve skupině s příslušníky odlišných sociokulturních skupin. Zabývá se využíváním nových médií ve výtvarně pedagogické praxi. Vychází z workshopů realizovaných v pobytových střediscích Správy uprchlických zařízení MVČR v návaznosti na projekt Speciální výtvarná výchova na PdF MU.
Abstract:The paper covers an implementation of art workshops in cooperation with an artist and foreign lecturer in schooling at lower secondary schools in the South Moravian Region. It addresses a subject of how art workshops contribute to prevention of racism and xenophobia and teach the pupils to live in a group with members from different sociocultural groups. It deals with the usage of new media in artistic pedagogical practice. The paper originates from workshops implemented in the residential centers of The Refugee Facilities Administration of the Ministry of the Interior as a continuation of the project Special Art Education at the Faculty of Education at the Masaryk University.
Kľúčové slová: žadatel o azyl, Umění a kultura, vzdělání, základní škola, náboženství, integrace, inkluze, rasismus, xenofobie
Key words: assylum seeker, arts and culture, education, primary school, integration, inclusion, racism, xenophobia
Úvod
Koncept Klímové jako východisko k multikulturnímu myšlení
Na začátku osmdesátých let vydala manželka amerického ambasadora strojopisem samizdatový průvodce určený pro Ty, kteří by někdy chtěli tehdejší Československo navštívit. Tato útlá kniha by zřejmě upadla v zapomnění nebýt konceptuální umělkyně Barbory Klímové. Ta v roce 2011 průvodce aktualizovala a vytvořila projekt v rámci brněnské přehlídky Soch v ulicích. Její sochy se měnily každý týden a umožňovaly divákovi
nahlédnout na Brno očima cizinců, kteří se tady rozhodli usadit a žít. Projekt tedy tvořily procházky vytipovaných cizinců, kteří popisovali všem, kdo měl chuť přijít na sraz před Dům umění a vydat se na výlet, jaká jsou jejich oblíbená místa, jak cítí veřejný prostor oni a do jaké míry je Brno totožné s Brnem například Afghánce, Ukrajinky, Brazilce, Američana nebo Konžana.
Většina lidí nenavštěvuje galerie, a proto umění vyráží do ulic hledat svého konzumenta. V případě projektu Klímové Crosscultural guide snad neexistuje lepší způsob, jak rozvíjet multikulturní kompetence u veřejnosti. Abychom však mohli rozvíjet tyto kompetence jak v oblasti znalostí, dovedností a zejména postojů, je nutné se zaměřit především na osobnostní a sociální rozvoj v rámci školního vzdělávání.
Z praxe je známo, že žáci ve škole realizují projekty, které se týkají jejich blízkého okolí, v nichž zkoumají svůj vlastní život a společenství. Za pomocí kooperativních a aktivních vyučovacích metod mají žáci příležitost hlouběji pochopit problémy svého bezprostředního okolí i problémy globální. Nachází-li se v jednom městě pobytové zařízení pro žadatele pro mezinárodní ochranu, zpravidla dochází ke spolupráci s daným typem zařízení a místních škol, kam děti cizinců docházejí. Jako příklad uveďme Kostelec nad Orlicí, kde výtvarný atelier v PoS Kostelec byl ve vymezeném časovém harmonogramu otevřen i pro žáky základní školy. Taktéž docházelo ke spolupráci místní školy v Zastávce u Brna a Pobytového střediska Zastávka nebo Pobytového střediska Seč a místních dětí. Právě v Zastávce u Brna byla uspořádána v roce 1999 vůbec první výstava ve spolupráci SUZ MVČR a místní ZŠ. Prioritou výtvarného atelieru v Pobytových střediscích SUZ MVČR je vytvoření prostoru, kam dochází děti a dospělí žadatelé o mezinárodní ochranu a tráví tam smysluplně svůj čas. Ke zmíněné první výstavě v Zastávce, která vznikla ve spolupráci s pobytovým střediskem a místní základní školou se vyjadřuje P. Kamenický: „Jaké překvapení: nádherné barevné velké formáty, plné zvířat, lidí, domů a špičatých hor, které si pamatujete jen tehdy, když se narodíte třeba v Afghánistánu, v kontrastu s běžnou produkcí hodin výtvarné výchovy.“ ( KAMENICKÝ, Petr a kol. Uprchlíci. Brno: Masarykova univerzita, 2013, str. 36. ISBN 978_80_210_6616_8). Zároveň výtvarné ateliery určené primárně pro žadatele o mezinárodní ochranu od počátku svého vzniku sloužily studentům Katedry výtvarné výchovy Pdf MU jako místo, kde mohli realizovat svoje praxe. Posléze přijala Správa uprchlických zařízení MVČR partnerství v projektu Speciální výtvarná výchova realizovaného na Katedře výtvarné výchovy Pdf MU.
Speciální výtvarná výchova jako mezioborová disciplína
Obor PdF MU Speciální výtvarná výchova cílí svoje aktivity na sociálně znevýhodněné klienty. V rámci rozvoje mezioborových vztahů s katedrou speciální pedagogiky, katedrou sociální pedagogiky a katedrou psychologie PdF MU projekt studentům nabízí zvýšení odbornosti a kompetencí směrem k uplatnění v oblasti práce se sociálně znevýhodněnými skupinami jako například uprchlíky. Didaktička projektu, H. Stadlerová, upřesňuje: „Speciální výtvarná výchova integruje mimovýtvarné formy umění a záměrně neooděluje výtvarnou dramatickou či hudební formu, a proto ji můžeme označit za mezioborovu. Tvůrčí projev klienta se stává prostorem pro vyjádření jeho vlastních zkušeností, zážitků, pocitů a přání (Hana Stadlerová, „Východiska speciální výtvarné výchovy“, in: EISENHAMMEROVÁ, Barbora a kol.., Zdravotně postižení.Brno: Masarykova univerzita, 2013, str. 9.).
Studenti po absolvování teoretického semináře dochází do výtvarných ateliérů v pobytových střediscích, kde realizují svoje vlastní tvůrčí dílny.
H Babyrádová si všímá setkání výtvarníka a klienta ve výtvarném atelieru: „Prostor vymezený soustředění se na kreativní uchopení vybraného námětu je otevřený neočekávaným edukačním situacím, které vyplývají z jedinečnosti setkání studenta oboru speciální výtvarná výchova s klientem – tvůrcem“ (Hana Babyrácová, „Umění tvorba a speciální výtvarná výchova“, in:KAMENICKÝ, Petr a kol., Uprchlíci. Brno: Masarykova univerzita, 2013, str. 9.).
Klienti Správy uprchlických zařízení jsou lidé, kteří se nacházejí v nepříznivé životní situaci. V drtivé většině případů rozvázali styky se svou zemí původu a v pobytových střediscích SUZ MVČR, čekají na rozhodnutí o vydání azylu, což je v kompetenci úředníků Odboru azylové a migrační politiky. Podle psycholožky Landové: „Ti odolnější jsou navenek schopni projevovat vděčnost, ale jejich prožívání je zahlceno pocity frustrace, hněvu a bezmoci. Ti „méně psychicky zdatní“ na svou situaci reagují depresivními epizodami prožívání (nespavost, nechutenství, poruchy krátkodobé paměti a pozornosti, snížené sebevědomí a sebedůvěra, pocity bezcennosti, pesimistické nahlížení na budoucnost, sebevražedné myšlenky) ( Studijní opora SVV Správa uprchlických zařízení [online ]. 2011. cit.25.2.2015]. Dostupné:http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/archiv/content_cz/studijni_opora_suz_2011.pdfht tp://www.ped.muni.cz/kvv/svv/archiv/content_cz/studijni_opora_suz_2011.pdf).
klientem a oddělením práce se žadateli, musí být připraven na tento typ zátěže a brát v potaz kulturní odlišnosti a zvyklosti daných klientů, což spočívá například vymezení prostoru zranitelným skupinám apod.
Téma nedobrovolné migrace v preventivních programech nevládních organizací
Dalším důležitým pilířem, které kromě státní správy a školství kultivují postoj veřejnosti k cizincům a zároveň samotné cizince zapojují, jsou neziskové organizace pracující s migranty. Jako příklad uveďme Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců nebo projekty Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) cílené na žáky základních škol. OPU se například v projektu Jsme lidé jedné země rozhodlo po vzoru Barbory Klímové zprostředkovat setkání široké veřejnosti s cizincem a jeho viděním světa i dětem na daných základních školách prostřednictvím několikahodinových workshopů. V Brně se tak konaly workshopy na ZŠ Husova, Kamenačky, Kneslova nebo Kotlářská.
Na žáky jsou kladeny zvýšené nároky v oblasti sociálních dovedností v multikulturní společnosti. OPU tak sestavila program podporující oblast multikulturního vzdělávání, rozvoj komunikace a kompetence k řešení konfliktů. V uvedeném projektu jsou zahnuty jak důležité informace o migrantech a zemích, ze kterých k nám pocházejí, tak i neotřelé způsoby práce jako například workshopy s lektory cizinci, kteří sami mají bezprostřední zkušenost z pozice žadatele o mezinárodní ochranu, života v pobytových střediscích SUZ MVČ a zároveň zkušenost z výtvarných ateliérů ve stejnojmenném typu zařízení.
Podle metodiky v daném preventivním programu multikulturní výchovy a vzdělávání pro účinnou prevenci rasismu a xenofobie přináší inovativní přístup: „Je inovativní také proto, že podporuje život školy s životem obce a širší společnosti... .„ ( Marie Hradečná, Blanka Tollarová (eds. ), Jsme lidé jedné Země. Metodika k projektu prevence rasismu a xenofobie. Praha: Organizace pro pomoc uprchlíkům, 2011, str. 11). A je inovativní i proto, že se do výuky zapojuje i cizinec, který absolvoval tvůrčí dílny a využívá výtvarných přístupů, které sám mohl zažít z pozice klienta.
Lektor cizinec z Demokratické republiky Kongo v hodinách výtvarné výchovy
Setkávání s lidmi, kteří pocházejí z rozlišného kulturního prostředí je daností, se kterou je třeba se umět vypořádat. Žákům bychom měli nabídnout takové prostředky, aby byli schopni
rozpoznat odlišnosti a porozumět jim.
V rámci projektu Jsme lidé jedné země vystupovali na daných školách migranti z Ukrajiny, Vietnamu, Afghánistánu, Čečenska, Běloruska a Demokratické republiky Kongo. V některých konkrétních případech měli migranti zkušenosti s nedobrovolnou migrací a přímou zkušenost z pozice klienta Správy uprchlických zařízení.
Aby čtyřhodinový workshop s lektorem cizincem měl smysl a splnil svůj účel, předcházela mu vždy v dané třídě příprava. Kromě přednášky, kde se žáci seznámili s danými pojmy, hrála velkou důležitost samotná příprava pedagoga, který měl být lektorovi cizinci průvodcem a měl navázat vztah důvěry.
Před samotnou návštěvou pedagog seznámil třídu rámcově s důvody odchodu ze země a jeho současného života v ČR, aby se předešlo situacím, kdy žáci, pokud položí otázku, která se lektora osobně nějak dotkne, mohl případně učitel reagovat. Velmi důležitým aspektem provázející realizaci projektu na ZŠ a další návazné aktivity nesou kromě výtvarného vyjádření i sociální aspekt, protože v metodice projektu je zdůrazněna potřeba působit na děti staršího školního věku, protože tento věk ve vývoji dítěte patří k socializačním „skokům“, kdy se dítě – žák v tomto případě – odpoutává od rodiny a známého sociálního prostředí, kterým je třída a škola. Tento věk patří k období hledání vztahů a také v neposlední míře k dotváření postojů jedince k okolnímu světu, k hledání optimálního hodnotového žebříčku. Projevy, které nesou xenofobní podtext lze spíše interpretovat jako obranu proti neznámému, která ohrožuje osobnost s narušeným sebepojetím. Samotné workshopy, které lektor inicioval, měly několik fází, nicméně nosnost celého workshopu spočívala v osobnosti lektora z Demokratické republiky Kongo, který jako nový účastník přinesl kýženou dynamiku.
Můj svět tady a můj svět tam s lektorem z Demokratické republiky Kongo
Zadáte-li účastníkovi archetypální námět jako zvíře, dům nebo krajina, práce se bude lišit podle ve způsobu vyjádření a pojetí autora. Rozdíl ještě více vynikne, bude-li námět zpracovávat někdo z jiné kutlury. Vzhledem k tomu, že žáci jsou zvyklí vyjadřovat se klasickými výtvarnými technikami (grafika, kresba), nechal je lektor Kazadi Dikenka ztvárnit v grafické technice námět můj svět, tedy místo, kam by se chtěli podívat nebo co by chtěli zažít. Vznikaly tak vesmíry, mýtická místa i reálné věci. Na místě je zdůraznit, že lektor cizinec, Kazadi Dikenka, se přímo účastnil workshopů se studenty Speciální výtvarné výchovy ve výtvarných ateliérech SUZ MVČR Nyní stejnou zkušenost spolu s výtvarným
pedagogem a lektorem OPU transferoval na žáky druhého stupně ZŠ.
Druhá část realizace vycházela z projektu Zuzany Strakošové využívající nová média a zároveň navazující na artefiletický model výchovy, který podporuje expresivitu: „Využití nových médií jak ve výtvarném umění, tak i ve výtvarně pedagogické praxi, vykazuje známky interdisciplinarity. Jedná se o tematické přesahy do různých oblastí lidského bytí, tak o přesahy ve smyslu zapojení dalších uměleckých disciplín, které umění jako takové výrazově podporují a umocňují tak účinek nejen na diváka, ale v našem případě také na klienty zapojené do projektu.“ (Zuzana Strakošová ed., Kdy bude ples?. Brno: MU, 2008 [str.1]).
Stejně jako Strakošová využil lektor cizinec s lektorem neziskové organizace a pedagogem model zapojení PC a dataprojektoru, přičemž byla získána možnost promítat dané práce dětí. Nároky na uživatele a software zůstala minimální. Virtuální převedení grafik a přenesení dataprojektorem na bílou stěnu došlo ke konfrontaci účastníka, následný vstup účastníka a jeho zachycení vykouzlilo obraz v obraze. Dítěti je tak umožněn vstup do svého vysněného světa, do krajiny, kam by se chtělo podívat. Často se objevuje africká krajina, pochopitelně vzhledem k původu lektora cizince. Když na závěr vystoupil lektor cizinec a ukázal svůj vysněný svět – byt v panelovém domě, obchod s potravinami (s africkými produkty, které tady není možné koupit) a budovu menšího podniku, vznikl ostrý kontrast mezi samozřejmostí a nezvyklostí. S příběhem lektora navrch, který popíše svůj osobní příběh a život v České republice, jeho sny a přání v cizí zemi původu, dostane workshop další rozměr. Vzhledem k tomu, co pro Afričany znamená hudba a rytmus, rozšířila se dílna i o hudební prvky. Hudební podhoubí Afriky s sebou nese hudební žánry, které se rozšířily do světa. Využití bubnu lektora, lahví, píšťal a orfových nástrojů a opakování zákadního textu v lingalštině – koymbiko, mbalumuna (v překladu radost ze života) je výchozím bodem pro vznik rituálu. Zapojení pohybu – tance – a výrazu nese představu o životním rytmu Afričanů. Workshopy představují nejen nový typ zážitku, ale prostřednictvím nabídnutých zadání se učí akceptovat sebe samého a druhé. Pochopitelně musí platit pravidla pro bezpečné klima: dovolena je otevřenost v komunikaci, každý má právo vyslovit svůj názor, důvěra je prohloubena tím, že mimo program se kontroverzní témata nedoporučují rozebírat a nedílnou součástí je princip zpětné vazby a konfrontace zážitku všech členů skupiny.
Literatura:
1. EISENHAMMEROVÁ, Barbora a kol. Zdravotně postižení. Brno: Masarykova univerzita, 2013, 127 str. ISBN 978-80-210-6615-1.
2. KAMENICKÝ, Petr a kol. Uprchlíci. Brno: Masarykova univerzita, 2013, 111 str. ISBN 978-80-210-6616-8.
3. PIKE Graham, SELBY David. Cvičení a hry pro globální výchovu. Praha: Portál, 2000, 235 str.
4. BABYRÁDOVÁ, Hana. Výtvarná dílna. Praha: Triton, 2005, 289 str. ISBN 80-7254- 705-4.
5. TOLLAROVÁ, Blanka a kol. Jsme lidé jedné Země; Program prevence xenofobie a rasismu. Praha: Portál, 2013, 259 str.
6. Marie Hradečná, Blanka Tollarová (eds. ), Jsme lidé jedné Země. Metodika k projektu prevence rasismu a xenofobie. Praha: Organizace pro pomoc uprchlíkům, 2011,245 str. 7. STRAKOŠOVÁ, Zuzana. Kdy bude ples?. Brno: Masarykova univerzita, 2008, ISBN
978 – 80 – 210 – 4777- 8.
Internetové zdroje:
1. STUDIJNÍ OPORA SVV Správa uprchlických zařízení [online]. 2011. [cit.25.4.2015]. Dostupné
z:http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/archiv/content_cz/studijni_opora_suz_2011.pdfhttp:// www.ped.muni.cz/kvv/svv/archiv/content_c
2. MIGRACE ONLINE [online]. [cit.29.4. 2015]. Dostupné z:
http://migraceonline.cz/cz/e-‐knihovna/nase-‐kapela-‐se-‐jmenuje-‐ebola Kontakt: Mgr. Eva Kaličinská Pdf MU, Poříčí 623/7, 639 00 Brno e-mail: [email protected]