Un antecedente importante: discursos acerca de la pobreza y el desarrollo en los medios

Psychologický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

PSYCHODIAGNOSTIC METHODS IN THE AREA OF CHILD AND ADOLESCENT PSYCHOLOGY

Abstract: Within the scope of the grant project, the three-year research was carried

out the goal of which was to map the used, missing, and unaccepted psychodiagnostic methods in the area of applied psychology and research. The results are quite extensive and were largely published in the book Applied Psychodiagnostics in the Czech Republic (Svoboda, Řehan et al., 2004), also on the Internet (http://www.phil.muni.cz/psych/grant). Here are only some specific results included from the area of psychodiagnostics of children and adolescents, and their com- parison with the data collected within the scope of the whole researched Czech psychologists population. Psychologists working with children and youth use most frequently the Raven‘s tests, Wechsler‘s tests, and Amthauer‘s Test of Intelligence Structure. In the diagnostic of personality, the supremacy belongs to the Tree Test and Drawing of a Figure, only then do follow question- naire and other projective techniques. In the diagnostic of interpersonal characteristics, the overt dominance belongs to the Test of Family Relationships (Anthony-Bene). Psychologists require a revision, i.e. innovation of the used tests, mostly their norms.

Key words: psychodiagnostics, application and evaluation of methods, psychodiag-

nostics of children and adolescents

Mezi základní činnost psychologů patří činnost psychodiagnostická. Teoretická výuka i získávání praktických dovedností v této oblasti tvoří imanentní součást výuky psychologie na univerzitách. Nejde jen o samotnou psychodiagnostiku, ale 1_{Příspěvek vznikl s podporou grantového projektu číslo 406/01/1076 Grantové agentury ČR a ve} zkrácené podobě byl přednesen na XXI. sympoziu o duševním zdraví dětí a mládeže v Brně. Prišlo 21.4.2005. H.K., PÚ FFMU, A. Nováka 1, 602 00 Brno, e-mail: [email protected]

i o seznámení se s metodologií, psychometrikou a dalšími příbuznými disciplínami. Psychodiagnostika patří k povinným předmětům, je i součástí státních závěrečných zkoušek. S psychodiagnostickými metodami se ve větší či menší míře setkává ma- joritní část psychologů. Většina postgraduálního vzdělávání obsahuje i prohlubování výuky psychodiagnostiky, která bývá zkoušena také například při získávání atestací, licencí či jiných oprávnění.

Stav psychodiagnostiky v České republice je nutně ovlivňován minulými deseti- letími. Šlo o vlivy politické, které vedly k potlačování psychodiagnostické činnosti. Zdroj lze hledat již v usnesení sovětského komunistického politbyra „O pedologic- kých úchylkách“ z roku 1936, které potlačilo rozvoj a exploataci psychologie na mnoho let i v našich zemích, a to hlavně v poválečné době. Avšak ani v období, které následovalo, psychodiagnostika u nás nerozkvétala – hlavně pro nedostatek kvalitních měřících nástrojů.

Tuto ne příliš utěšenou situaci reflektují časté povzdechy psychologů, dosud však nikdy nebyl učiněn pokus zmapovat skutečný stav věci v takovéto šíři. Domníváme se, že cesta k nápravě (tzn. dát do rukou psychologům vhodné a kvalitní měřící nástroje) spočívá v prvé řadě ve zjištění skutečného stavu vybavení psychologů psychodiagnostickými pomůckami. Naprostou nezbytnost komentovaného přehledu dostupných psychodiagnostických metod zdůrazňují například K. R. Murphy a C. O. Davidshofer (1998). Tvrdí, že kvalitní diagnostika a uvážlivá volba diagnostic- kého nástroje nemůže být prováděna bez přístupu k informacím o všech metodách, které jsou v daných podmínkách k dispozici. Rovněž Standardy pro pedagogické a psychologické testování vydané Americkou psychologickou asociací (2001) vy- žadují, aby odborníci získávali a udržovali úroveň znalostí nezbytnou pro správný výběr testů a dotazníků pro různé účely vyšetření jako podstatného prvku procesu psychologické diagnostiky. Výše uvedené skutečnosti nás vedly k vypracování pro- jektu, snažícího se získat obraz o současné psychodiagnostice v českých zemích, o tom, které metody se používají a s jakými zkušenostmi. Šlo o to, zda používané metody jsou dobře psychometricky vybaveny, zda nepotřebují inovaci. Zajímalo nás rovněž, které metody chybějí a které by bylo třeba přivést na naši diagnostickou scénu. V našich podmínkách dosud nebyl podobný výzkum proveden, s výjimkou studie A. Kucharské (1995), která se však zaměřila na poměrně úzce vymezenou oblast diagnostiky specifických poruch učení a chování dětí.

Náš výzkum si kladl za cíl získat relevantní informace od reprezentativního vzorku českých psychologů. V první fázi bylo shromážděno 3100 jmen osob, deklarovaných jako psychologové. Po vyřazení multiplicitních údajů jsme dospěli k databázi 2026 psychologů. Kromě věcných kritérií jsme sledovali i regionální kritéria, oborové zaměření; zajímala nás i fakulta, kterou respondenti absolvovali, a také délka je- jich praxe. Do výzkumu bylo zapojeno více než čtyřicet tazatelů v celé republice. Poučeni zkušenostmi z několika písemných anket a hlavně z minimální návratnosti

DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH 143

údajů, volili jsme osobní kontakt, kdy vybrané pracovníky navštívili osobně naši tazatelé a vyplňovali s nimi dotazník o jejich psychodiagnostické práci. Velký počet získaných dat jsme zpracovali několika různými způsoby a varieta výsledků je tak velmi široká.

V tomto příspěvku předkládáme odborné veřejnosti pouze dílčí výsledky naše- ho výzkumu realizovaného v rámci grantového projektu financovaného Grantovou agenturou České republiky pod č. GAČR 406/01/1076. Zaměříme se především na psychodiagnostické metody v oblasti psychologie dětí a dospívajících. S výsledky výzkumu, které vypovídají o celé zkoumané populaci, se mohou zájemci podrob- něji seznámit v knize Aplikovaná psychodiagnostika v České republice (Svoboda, Řehan et al., 2004), případně na webových stránkách (http://www.phil.muni.cz/ psych/grant/).

Popis zkoumaného souboru

Celá zkoumaná populace sestávala z 2026 psychologů (z toho: 607 mužů a 1419 žen). Na základě kvótního výběru bylo vybráno celkem 316 psychologů a psycho- ložek, reprezentujících celou psychologickou populaci (resp. tu její část, kterou se nám podařilo „vystopovat“). Z těchto 316 respondentů se 124 (tedy 35,3 procenta) označilo za psychology pracující převážně s dětmi a dospívajícími, přičemž mužů bylo 28 procent a žen 72 procent. Výsledky získané od těchto kolegů analyzujeme v této studii. Téměř polovina z daných 124 respondentů uvedla jako svou profesionální orientaci oblast poradenské psychologie, více než třetina oblast klinické psychologie a necelá pětina těchto respondentů se přiřadila k oběma z těchto oblastí působnosti (obr. 1). Průměrný věk respondentů byl 42,5 roku – s maximem 72 let, minimem 22 let a směrodatnou odchylkou 11,2 roku.