limits
Lenka HOLÁ
Abstrakt
Příspěvek se zabývá analýzou podmínek výkonu mediace v České republice v souvislosti s přijetím zákona o mediaci, kdy i po dvou letech jeho účinnosti není mediace využívána tak, jak by umožňoval její potenciál. Lze z toho usoudit, že tomu brání určité překážky, které však dosud nebyly jasně identifikovány. V příspěvku se zabýváme analýzou podmínek právních, personálních a kvalifikačních, společenských a organizačně-technických, a to z hlediska možností a limitů pro širší uplatňování mediace.
Klíčová slova
mediace, podmínky, výkon mediace
Abstract
The paper analyzes the conditions for the exercise of mediation in the Czech Republic in connection with the adoption of the Law on Mediation, when even after two years of its effective mediation is not used as it would allow its potential. Can conclude from it that it prevents certain obstacles, which have not yet been clearly identified. The paper deals with the analysis of the conditions of legal, personnel and skills, social and organizational-technical, in terms of the possibilities and limits for the wider application of mediation.
Key words
mediation, conditions, performance mediation
Zkušenosti zemí, kde má mediace delší historii, ukazují, že při jejím zavádění do praxe existují dvě etapy. První spočívá ve vytváření rámce pro mediaci (legislativa, školení mediátorů) a ve druhé je důležité dosáhnout toho, aby lidé mediaci využívali. Potvrdilo se také, že vládní podpora mediace byla pro důvěryhodnost procesu mimořádně důležitá (Důvodová zpráva vládního návrhu zákona o mediaci). Téma konference je „Obec – škola – mediácia“. V kontextu toho chápeme obec šířeji, jako společenství, pospolitost, komunitu, společnost. Příspěvek je kritickou analýzou stavu, možností a limitů využívání mediace v České republice, kdy ani po dvou letech účinnosti zákona není mediace využívaná tak, jak by umožňoval její potenciál. Pravděpodobně tomu brání překážky, které dosud nebyly v ucelenější
70 formě zpracovány. Současně historicko-kulturní a právní blízkost obou našich zemí umožňuje vzájemnou inspiraci, k níž má přispět také tento příspěvek.
Uvedení do problematiky
V evropském kontextu měly zásadní význam Zelená kniha o alternativním řešení sporů v občanskoprávních a obchodních věcech vypracovaná Evropskou komisí v r. 2002 a Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES, o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (dále jen směrnice).
Zelená kniha z r. 2002 vymezuje, co se rozumí ADR, přičemž z těchto procesů vyloučila rozhodčí řízení. Komise upozornila, že smyslem ADR postupů není odstranění nedostatků a obtíží ve fungování soudních soustav, ale využití jejich konsensuální povahy. Zelená kniha vymezila otázky, kterými je třeba se zabývat, aby došlo k zesílení propagace ADR metod a jejich většímu využití. Cílem směrnice je harmonizovat odlišné chápání mediace v jednotlivých zemích a oblastech, její principy a stanovit minimální standardy kvality. Směrnice zavazuje členské státy k podpoře a zajišťování kvality mediace, k podpoře vzdělávání mediátorů, k zajištění důvěrnosti mediace a k informovanosti veřejnosti o mediaci. Požaduje, aby „členské státy (uvedly) v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 21. května 2011 (…).“
Česká republika přijala samostatný zákon o mediaci č. 202/2012 Sb., který nabyl účinnosti 1. září 2012. Vezmeme-li v potaz lhůtu pro implementaci směrnice, je zřejmé, že zákonodárce termín o více než rok překročil. Čekání však bylo vynahrazeno tím, že se zákon vztahuje na všechny mediace (tedy nikoliv pouze na mediace přeshraniční).
Zákonem byly položeny základy pro širší využívání mediace. Nelze se však domnívat, že tím byly vytvořeny dostatečné podmínky pro aplikaci mediace v praxi. Dle orientačního dotazování, které MSp provedlo ve 4. čtvrtletí r. 2014 u všech okresních soudů, reagovalo pouze pět, kdy podle jejich podkladů bylo dosud realizováno sedm mediací dle zákona o mediaci.1 Přitom však počet pravomocných
rozhodnutí na úrovni okresních soudů v r. 2013 byl v občanskoprávních věcech 605 101. Přičteme-li k tomu 96 641 věcí pravomocně rozhodnutých v řízení o nezletilých dětech, v součtu je to 701 742 věcí.2 Soudních sporů je mnoho. Soudci
možnost mediaci doporučovat či nařizovat první setkání se zapsaným mediátorem mají, avšak nevyužívají ji. Otázkou pak tedy zůstává, proč?
V důvodové zprávě vládního návrhu zákon o mediaci, její obecné části, jsou definovány přednosti a rizika zavedení mediace jako alternativy k soudnímu
1 Předpokládáme, že počet uskutečněných mediací podle zákona je vyšší, ale nemáme o tom žádné relevantní informace. Statistika mediačních případů není vedena.
2 Statistická ročenka České republiky 2014. Dostupné na
71
projednávání.3 Za pozitiva je považována neformálnost procesu, dobrovolná účast
stran, jejich aktivní zapojení do procesu hledání a nalézání řešení, srozumitelnost a praktická uskutečnitelnost dohod, její závaznost jako právní smlouvy. Explicitně pak uvádí výhody oproti soudnímu řízení:
1. Ponechává účastníkům kontrolu nad procesem řešení konfliktu a podobou konečného výsledku.
2. Je časově a ekonomicky úsporná, probíhá bez dlouhých čekacích lhůt a zbytečných finančních nákladů.
3. Snižuje napětí, s kterým přicházejí účastníci k mediátorovi, a nevytváří ovzduší napětí „buď já, nebo on“. Vytváří prostor pro případnou budoucí spolupráci.
4. Důvěrné informace uchovává mezi zúčastněnými.
Naopak za negativa je považováno, že mediace není vhodná zejména v případech, kdy:
1. účastníci jednají tak, že konflikt musí skončit „vítězstvím“ pro jednoho a „prohrou“ pro druhého,
2. jde o konflikty týkající se základních lidských práv, konflikty s nárokem na odškodnění,
3. jedna strana použije proti druhé straně hrozeb nebo fyzického násilí,
4. strana není ochotna dát k dispozici všechny relevantní informace nebo odmítá jejich objektivní ověření,
5. jsou účastníci tak pasivní, že řeší konflikt i za cenu zřeknutí se vlastních práv, 6. účastníci zneužívají alkohol nebo drogy,
7. účastníci s patologickými rysy osobnosti nebo agresivními tendencemi v chování nejsou schopni vzájemné diskuse.
Na první pohled je zřejmé, že pozitiva se vztahují k mediaci jako metodě, negativa pak k její cílové skupině. Pokud z toho můžeme usoudit, že předkladatel návrhu zákona nevnímal žádná podstatná rizika mediace jako takové, pak je to pro její praxi dobrá zpráva.
Příspěvek se zaměřuje na deskripci a analýzu podmínek efektivního využívání mediace v České republice. Uvedená problematika je velmi aktuální, kdy pro praxi mediace v členských státech EU bude stěžejní zpráva o uplatňování směrnice, kterou je Evropská komise povinna předložit Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru do 21. 5. 2016. Bude v ní posouzen dopad směrnice v jednotlivých členských státech i vývoj mediace v celé EU. Na základě zjištěných výsledků pak budou navrhnuty možné změny. K tomu sekundárně