CAPÍTULO 4: INVESTIGACIÓN EMPÍRICA
4.8. Análisis de la efectividad del emplazamiento de Burger King
Usuary as the ethical problema in the social excluded localities
Jan KUDRY
Abstrakt
Sociálně vyloučená lokalita je společenský problém, který se týká nás všech. Jedním ze znaků sociálně vyloučených lokalit jsou sociálně patologické jevy, které se v těchto lokalitách objevují. Lichva je jedním z nich. Prohlubuje zadluţení a chudobu obyvatel. Jedinou moţností, jak se lichvy zbavit je nekompromisní kontrola a tvrdé sankce za její výskyt.
Kíčová slova
Sociálně vyloučené lokality, lichva, úvěr, dluh, index, znak, Romové.
Abstract
Socially excluded site is a social problem that affects us all. One of the features of socially excluded localities are socially pathological phenomena that occur in these locations. Usury is one of them. Deepening debt and poverty. The only way to get rid of usury is a strong monitoring and severe sanctions for its occurrence.
Key words
Social excluded localities, usury, loan, debt, index, sign, Roma people.
Sociální vyloučení a chudoba jsou v současné době vnímány jako celospolečenský problém. Lidé, kteří ţijí v sociálně vyloučených lokalitách, se často nacházejí na společenském dně a okraji společnosti. Bohuţel lze konstatovat, ţe většinu obyvatel v těchto lokalitách tvoří Romové.6
Sociálním vyloučením označujeme proces, v jehoţ rámci je jedinci, skupině jedinců či komunitě výrazně znesnadňován či zcela zamezován přístup ke zdrojům, pozicím a příleţitostem, které umoţňují zapojení do sociálních, ekonomických a politických aktivit majoritní společnosti (Gabal, 2006).
Sociálním vyloučením jsou nejvíce ohroţeny:
Dlouhodobě, opakovaně nezaměstnané osoby. Jsou závislé na vyplácených sociálních dávkách. Tito lidé často nejsou schopni ani registrace na úřadu práce, neboť se „zapomínají hlásit“ (nehlásí se zpravidla zcela úmyslně) a následně jsou sankčně z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazeni.
6Rom je jedinec, který se za Roma sám povaţuje a/nebo je za Roma povaţován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, sociokulturních) indikátorů.
- 196 -
Nedostatečně vzdělané osoby. Nízkým vzděláním se sniţuje pravděpodobnost získání stálého pracovního místa s dostatečným platem. Nedostatečně vzdělaným lidem je často nabízeno podřadné, a tím hůře placené zaměstnání. Jedinec, který pracuje, zvyšuje příjem rodiny a tato rodina následně pobírá méně peněz vyplácených sociálním odborem. Zjišťuje, ţe se mu pracovat legálně nevyplácí, neboť se rodině sniţují dávky. Pracuje tedy nelegálně, tzv. „na černo“.
Zdravotně handicapovaní. Tito jedinci jsou taktéţ často nezaměstnaní a nízkopříjmoví.
Osamělí senioři. U těchto jedinců se často jejich osamocení kombinuje s nemocemi, závislostí na jiných osobách. Tito jedinci často na ţivot rezignují. Ve větších městech se z nich mohou stát osoby bez domova.
Imigranti. Nejčastěji z východních zemí. Jsou jimi často např. Mongolové.
Příslušníci menšin. Nejde pouze o jiţ zmíněné Romy. Jedná se také např. o jedince různých náboţenských seskupení, sexuálních menšin aj.
Závislé osoby. Osoby závislé na drogách, výherních automatech apod.
Lidé, kteří se ocitli v těţké ţivotní situaci, nedokáţou si sami pomoci apod.
Nutno podotknout, ţe výše uvedená rizika se často kombinují či kumulují (Gabal, In Kapounová, 2009).
Znaky sociálního vyloučení:
prostorové vyloučení (jedinci a skupiny postiţení sociálním vyloučením často ţijí
v uzavřených a/nebo izolovaných lokalitách s nízkou úrovní bydlení a nedostatečnou občanskou vybaveností),
symbolické vyloučení spojené se stigmatizací (zevšeobecňujícím přisuzováním negativních vlastností) jedinců či skupin,
nízká míra vzdělanosti a ztíţená moţnost tuto nevýhodu překonat,
ztíţený přístup k legálním formám výdělečné činnosti, závislostí na sociálních dávkách a s tím spojenou materiální chudobou,
rizikový ţivotní styl, špatné hygienické poměry a s nimi související horší zdravotní stav,
ţivotní strategie orientovaná pouze na přítomnost,
uzavřený ekonomický systém vyznačující se častým zastavováním majetku a půjčováním peněz na vysoký úrok (lichva a tzv. rychlé půjčky),
větší potenciál výskytu sociálně patologických jevů (např. alkoholismu, narkomanie či gamblerství) a kriminality (zvýšené riziko stát se pachatelem, ale i obětí trestné činnosti),
sníţení sociokulturní kompetence (např. jazyková bariéra, nezkušenost či neznalost vlastních práv a povinností).
Uvedené (případně jiné moţné) projevy sociálního vyloučení se vyskytují v různých situacích v rozdílné míře. O sociálním vyloučení je moţné hovořit i tehdy, vyskytují-li se jen některé z nich (Gabal, 2006).
Sociálně vyloučené lokality vznikají především v důsledku:
„přirozeného“7
sestěhování se chudých jedinců do lokalit s cenově dostupnějším bydlením,
vytlačování chudých (romských) rodin z lukrativních bytů a přidělování náhradního bydlení v lokalitách s často vysokým podílem romského obyvatelstva,
řízeného sestěhování dluţníků a neplatičů nájemného nebo obecně lidí povaţovaných za „nepřizpůsobivé“ či „problémové“ do ubytoven či holobytů (Svoboda, 2006).
V lokalitách, kde finanční problémy jsou jedněmi z nejpalčivějších, vzniká samozřejmě ţivná půda pro to, aby jedinci, ale dokonce i skupiny v tísni snadno podléhali nejrůznějším způsobem prováděnému dalšímu oţebračování. Jak jsem jiţ uvedl výše mezi znaky sociálního vyloučení, lidé se zde orientují hlavně na přítomnost, na momentální, krátkodobě účinné vyřešení finančního problému. Lehce tedy podléhají nabídkám nevýhodných půjček, které svým charakterem spadají uţ vlastně do oblasti tzv. lichvy.
Lichva
Lichva neboli úţera (pravděpodobně z lat. usuria) je obecně závazek nepřiměřený k zisku závazkem získaným. Nejčastějším příkladem jsou půjčky s velkými nebo často naprosto nepřiměřenými úroky, třeba i 100 % za kaţdý den.
Lichva je trestný čin, jehoţ se dopustí ten, kdo zneuţívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehoţ hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede (Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.).
7 U romských obyvatel se jedná často přestěhování se za rodinnými příslušníky. Je dost časté, ţe se do českých sociálně vyloučených lokali stěhují také Romové ze Slovenska. Toto stěhování se za „rodinou“ jsme také mohli zaznamenat při emigracích do zahraničí, především do Anglie a Kanady.
- 198 -
Zadluţování obyvatel v sociálně vyloučených lokalitách
Zadluţení obyvatelstva představuje v době postupující globální finanční a hospodářské krize významné ohroţení celé společnosti a jednu z hlavních příčin sociálního propadu. Tento propad ohroţuje stále více lidí, a to bez ohledu na jejich sociální status. Nečekaná ztráta zaměstnání způsobí značné ţivotní nepříjemnosti, jednou z nich můţe být například neschopnost splácet jiţ uzavřené úvěry. Mnoho lidí pak následné finanční problémy řeší další půjčkou, a vytloukají tak klín klínem.
Lidé svodu snadno získaných peněz stále podléhají, aniţ by příliš hleděli na to, kdo a za jakých podmínek jim půjčku nabízí. A některé úvěrové instituce této poptávky vyuţívají. Klienty lákají do nepřehledné sítě smluvním podmínek, ze kterých téměř není úniku. Při řešení tohoto problému byly dosud veškeré debaty redukovány pouze na problematiku lichvy, výši úroků a případně sazby RPSN8. To však nestačí.
Lichva patří ve vyloučených lokalitách k nejrozšířenějším a často nejzávaţnějším sociálně patogenním jevům. Funguje i jako pojítko mezi jinými typy kriminality, jeţ s jejím výkonem obvykle souvisejí – omezování osobní svobody, vydírání, poškozování majetku, fyzické napadání, znásilňování, kuplířství aj. Lichváři se přitom nemusejí omezovat pouze na půjčování peněz. K doprovodným výdělečným aktivitám nejčastěji patří poskytování ubytování, práce, včetně jejího zprostředkovávání pro jiné zaměstnavatele, obchodování s potravinami a zboţím, ale také půjčování automobilů či zprostředkovávání telefonních hovorů. Ve všech případech však se zvyšující se přiráţkou a s cílem prohlubovat závislost svých obětí na svých sluţbách, coţ mnohdy nabývá podoby de facto otroctví (Budilová – Hirt – Moravec – Jakoubek, 2005). Výzkum v Janově ukázal, ţe se zdejší lichváři přizpůsobili konkurenci legálních poskytovatelů půjček na vysoký úrok ve smyslu zvýhodnění svých klientů (Socioklub, 2009). Zda jde o obecný trend, nevíme. Nicméně pokud ano, lze se domnívat, ţe se lichváři více zaměří na jiné způsoby výdělku, jeţ jsou v prostředí vyloučených lokalit do jisté míry jiţ etablované. (Krištof, 2006) zmiňuje především drogovou problematiku, organizování prostituce a obchodování s lidmi. V těchto oblastech dochází obvykle ke spolupráci mezi (vyloučenými) Romy a etnickými Čechy. Obecně bývají Romové v rámci organizovaného zločinu povaţování za pěšáky, avšak známe i opačné případy.9 Zatímco s prodejem drog se setkáváme ve vyloučených lokalitách, prostituce a s tím také spojené obchodování s lidmi, kteří do ČR putují z východní Evropy, včetně Slovenska, je
8 Roční procentní sazba nákladů. 9
Podle Krištofa (2006) převzala na Ústecku obchod s drogami jistá fajta po násilném vytlačení albánské organizované kriminální skupiny.
záleţitostí uskutečňovanou především mimo lokalitu, avšak mnohokrát řízenou zevnitř (Valach, 2009).
Situaci v sociálně vyloučené lokalitě ilustruje následující příklad z praxe. (Vinická, 2010) v rozhovoru zpovídala pana Petra. Zjistila, ţe Petr ze Severočeského Jirkova byl ideálním klientem spotřebitelských úvěrů. Jeho příjem činil 25 tisíc korun měsíčně a měl pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Půjčil si na nové auto, nábytek do obývacího pokoje, myčku, televizi, mobily. Kdyţ se mu se ţenou něco líbilo, prostě si to koupili. Problémy se splácením Petr neřešil. Kdyţ se blíţil termín splátky a nebylo na ni dost hotovosti, nabídla mu některá z bank ochotně další půjčku. Bankovních úvěrů měl několik. Splácel je pravidelně a ţena jej většinou přemluvila k další půjčce. Od bank měl tři spotřebitelské úvěry. Dále si půjčoval od nebankovních institucí jako např. od Providentu. Petr přiznal, ţe při ţádosti o úvěr své půjčky zatajoval. V té době přišel jeden z jeho kamarádů o bydlení. Neměl kam jít, byl bez peněz, a tak ho Petr se ţenou vzali k sobě. Všichni tři společně chodili pravidelně do hospody, kde Petr často platil útratu za všechny tři. Právě tam také postupně propadl automatům. Za večer „naházel“ do automatu i šest tisíc. Jednou pro změnu deset tisíc vyhrál. Většinou prohrával, ale o to víc chtěl peníze zpátky. Byl to začarovaný kruh. Kvůli automatům přišly na řadu další půjčky. Kolotoč úvěrů a splátek zvládal Petr aţ do chvíle, kdy od něho jednoho dne nečekaně odešla ţena. Opustila ho kvůli stejnému kamarádovi, kterého u sebe Petr nechal v nouzi bydlet. K dnešnímu dni má Petr sedm různých úvěrů, na jejich splácení zůstal sám. Dluţí celkem tři čtvrtě milionu korun a jeho měsíční splátky dohromady činí 28 tisíc korun. „Práci mám dobře placenou, ale ani tak mi výplata nestačí.“ Prodejem bytu v osobním vlastnictví zaplatí Petr třetinu dluhů, ale stále ještě zbývá uhradit půl milionu. Řešením by byla jedna velká půjčka na deset let, kterou by Petr mohl splácet deseti tisíci korun měsíčně. Jenţe tu mu uţ nikdo nedá, je totiţ v registru neplatičů. „Byl tu i exekutor, ale neměl co zabavit. Skoro nic uţ totiţ nemám, nábytek si odvezla ţena. Přemýšlím, ţe bych na sebe uplatnil insolvenční zákon, protoţe splácet chci. Nevadilo by mi ţít pět let z ţivotního minima, kdybych měl potom čistý stůl. Celé se mi to nějak vymklo z rukou, ani nevím jak,“ dodává Petr a přiznává, ţe se do problému dostal sám a vlastní vinou. Nikdo jej neokradl, nepodvedl.
Jiné situace řeší v rámci Programů sociální integrace organizace Člověk v tísni. Sociální pracovníci za klienty docházejí domů nebo si s nimi sjednávají schůzky přímo v kanceláři, kde jim pomáhají řešit rozličné druhy problémů. Často se jedná i o rady ohledně dluhů či problémy s exekutory. Pokud je ţena na mateřské dovolené a muţ přijde o práci, nebo oba z partnerů přijdou o práci a zároveň mají děti, dostávají samozřejmě sociální dávky. Ty jsou ze zákona koncipované tak, aby pokryly nejnutnější výdaje, nedají se z nich našetřit peníze
- 200 -
navíc. Stává se, ţe se v domácnosti najednou objeví nečekaná situace, například přestane fungovat něco z vybavení domácnosti jako pračka nebo lednice. Nezbývá neţ si na opravu nebo koupi nového zařízení půjčit. Co se týče bankovních půjček, ve výše popsané situaci, tedy bez zaměstnání, na půjčku obvykle člověk nedosáhne. Ovšem existují také nebankovní společnosti, půjčující peníze i nesolventním zákazníkům bez stálého příjmu. Po podepsání smlouvy se z drobné půjčky můţe stát noční můra a pak často následuje nekonečný boj s dluhem. Někdy mívají společnosti smlouvy koncipované tak, ţe jiţ první splátku v podstatě nelze splatit v termínu. Zoufalý klient si půjčil 10.000,- Kč a měl splácet 1.000,- Kč měsíčně. Smlouvu podepsal a peníze obdrţel 28. 1. Předpokládal, ţe splátka bude následovat za měsíc a přehlédl, ţe datum první splátky je jiţ 1. 2. Bohuţel ve smlouvě rovněţ stálo, ţe při zpoţdění splátky je nutné platit pokutu ve výši poloviny půjčky a ihned vrátit vše, co si půjčil. Čili 2. 2. uţ dluţil 15.000,- Kč a narůstalo mu stokorunové denní penále z prodlení. Klient neměl okamţitě hotovost, kterou by dluh splatil. Tak propadla celá pohledávka do exekuce a rázem tedy dluţil o 8.000,- Kč víc. Pokud by se ve smlouvě vyskytla ještě tzv. rozhodčí doloţka a došlo by k nějakému sporu mezi zákazníkem a společností, nelze jej řešit soudně, ale zabývá se tím rozhodce, který je ale mnohdy dosazen samotnou společností, a rozhoduje tedy v její prospěch. Klient by poté zaplatil například dalších 10.000,- Kč rozhodci. Organizace se setkala i se smlouvou o smlouvě budoucí pro posouzení úvěrového rámce. Zákazník ji ve spěchu podepsal, ale rozhodl se, ţe smlouvu o půjčce nepodepíše. Nicméně, aniţ by si nakonec půjčil, najednou dluţil peníze. Mnoho z jejich klientů nakonec přichází v exekucích o celý dům jen kvůli tomu, ţe podepsali nevýhodnou smlouvu například na 10.000,- Kč. Proto je nutné pečlivě pročíst kaţdý bod smlouvy, případně konzultovat ji s právníkem či v občanské poradně, a zváţit, zda je moţné za daných podmínek půjčku splácet (Člověk v tísni, 2008).
Etické úvěrování
V roce 2009 se organizace Člověk v tísni a Sdruţení obrany spotřebitelů společně pokusily vytvořit systém, kterým by motivovaly nebankovní instituce k etickému chování při poskytování spotřebitelských úvěrů. Pracovníci organizace Člověk v tísni provedli analýzu smluvních úvěrových podmínek a na jejím základě vytvořili Index predátorského úvěrování. Sdruţení obrany spotřebitelů poté sestavilo Kodex etického úvěrování.
Spolu s dalšími autory proto vypracovaly obě organizace analýzu úvěrových podmínek poskytovatelů půjček, jejímţ cílem je zmapování praxe v oblasti smluvních vztahů mezi věřitelem a dluţníkem. Jejím výsledkem je vypracování Indexu predátorského úvěrování a