The objective of the study was to assess the current state of the collection of genetic resources of Lolium multiflorum in the Czech Republic. On the basis of the records kept in the documentation system of plant genetic resources „EVIGEZ” the collection was described and classified depending on biological and economic traits. The collection of Lolium multiflorum contains a total of 210 accessions of genetic resources, out of which 142 are freely available. The collection was classified by origin of genetic resources, persistence and level of ploidy and by the biological trait – time of inflorescence emergence. It was found out that genetic resources with late time of inflorescence emergence prevail. The economic traits included the total annual forage dry matter yield and the 1000-seed weight. In the collection of Lolium multiflorum the genetic resources with a medium DM yield (0.91-1.1 kg.m-2) and medium 1000-seed weight (2.21-2.9 g)
predominate.
Key words: Lolium multiflorum, genetic resources, Italian ryegrass, Westerwold (annual) ryegrass, forage plants
Úvod
Jílek mnohokvětý (Lolium multiflorum Lam.) je v současné době používán zejména v čistých porostech, méně ve směskách a jako krycí plodina pro jeteloviny a jetelotrávy. Vyznačuje se výbornou kvalitou píce a při intenzivním hnojení dusíkem vysokou produkcí píce (HRABĚ, BUCHGRABER, 2004).
Jílek mnohokvětý má dvě formy: jílek westerwoldský (jednoletý) a víceletý jílek italský. Je vysokou, volně trsnatou trávou, která je náročná na živiny, vláhu a teplo. Jílek mnohokvětý je druhem náchylným k vyzimování, pod sněhovou pokrývkou trpí sněžnými plísňovitostmi a negativně na něj působí také vysoká hladina podzemní vody. Je předmětem šlechtění v mnoha zemích, jehož výsledkem je celá řada odrůd na diploidní i tetraploidní úrovni. Evropský katalog (2009) uvádí 211 a 160 odrůd jílku mnohokvětého, resp. jílku jednoletého. Listina OECD (2010) uvádí celkem 502 odrůd obou typů. V současnosti se výměra půdy pro výrobu osiva jílku mnohokvětého italského v České republice pohybuje na úrovni 1970 ha, jílku mnohokvětého jednoletého 1620 ha (HRABĚ, 2004; MACHÁČ, 2010).
Cílem této práce bylo vyhodnotit aktuální stav kolekce genetických zdrojů jílku mnohokvětého v České republice a analyzovat kolekci prostřednictvím vybraných popisných deskriptorů.
Materiál a metody
Pro charakteristiku kolekce genetických zdrojů jílku mnohokvětého v ČR byl využit dokumentační systém genetických zdrojů rostlin „Evidence genetických zdrojů“ (EVIGEZ) Genové banky (GB) VÚRV v.v.i. Praha. Informační systém je pravidelně aktualizován, jsou do něj vkládána nová pasportní i popisná data jednotlivých genetických zdrojů. Popisná data pocházejí z víceletých výsledků hodnocení pícní kolekce trav na pracovišti OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská v Zubří (nadmořská výška 345 m n.m.; normál ročního úhrnu srážek 865 mm a průměrné roční teploty 7,5 °C). Zakládání, ošetřování a hodnocení polní kolekce genetických zdrojů trav se řídí Metodikou kolekce genetických zdrojů pícnin a trav (PELIKÁN, ŠEVČÍKOVÁ, 2003).
Pro popis kolekce jílku mnohokvětého byly využity vybrané deskriptory ze sady minimálních deskriptorů. Jedná se o nejvýznamnější popisné znaky a vlastnosti, kterými jsou charakterizovány jednotlivé genetické zdroje. Úplný výčet deskriptorů, podle kterého jsou genetické zdroje hodnoceny, se nachází v klasifikátoru pro trávy – Poaceae (ŠEVČÍKOVÁ et al., 2002); jednotlivé znaky jsou hodnoceny bodovou stupnicí 1-9. Z biologických znaků byla kolekce popsána podle začátku metání, z hospodářských znaků byl pro popis kolekce použit celkový roční výnos suché hmoty a hmotnost tisíce obilek (HTS).
Výsledky a diskuze
V pasportní části systému EVIGEZ se k 31.12.2009 nachází záznamy celkem 210 genetických zdrojů jílku mnohokvětého. Původem dominují genetické zdroje z Nizozemí (46), významné jsou skupiny genetických zdrojů z Německa (27), Dánska (21), ČR (20), Japonska (15) a Polska (15). Z pohledu dostupnosti je 142 zdrojů jílku mnohokvětého volně dostupných, 12 dostupných s omezením (výdej z GB jen se svolením řešitele nebo držitele ochranných práv) a 56 zdrojů je nedostupných (chráněných zákonem nebo vyřazených z kolekce). V kolekci převažuje víceletá forma jílku mnohokvětého italského (93 položek), 38 položek je jílek jednoletý (westerwoldský) a 79 položek je označeno jako jílek mnohokvětý. Podle vytrvalosti je kolekce rozdělena na 156 položek dvouletých jílků, 47 jednoletých, 4 víceleté a 3 bez uvedení vytrvalosti. Z hlediska ploidie je 101 genetických zdrojů jílku mnohokvětého diploidních, 99 tetraploidních a 10 zdrojů bez informací o ploidii.
Zborník zo 6. vedeckej konferencie, Piešťany : CVRV, 201
150
V GB je uloženo celkem 157 semenných genetických zdrojů jílku mnohokvětého, z toho v aktivní kolekci je uchováváno 157 zdrojů, v základní kolekci 20 zdrojů a v bezpečností duplikaci v GB Slovenské republiky ve VÚRV Piešťany je uloženo 10 nejcennějších položek.
Z biologických znaků byl pro popis kolekce vybrán znak začátek metání (Graf 1). Stupnice začátku metání rozděluje genetické zdroje na velmi rané (1), velmi rané až rané (2), rané (3), rané až středně rané (4), středně rané (5), středně rané až pozdní (6), pozdní (7), pozdní až velmi pozdní (8) a velmi pozdní (9). V české kolekci jílku mnohokvětého se nejčastěji vyskytují položky s pozdní dobou metání (23 %), dále jílky rané až středně rané (20 %), pozdní až velmi pozdní (19 %) a středně rané až pozdní (16 %).
Pro zhodnocení pícninářských a semenářských znaků kolekce jílku mnohokvětého (Graf 2) byly vybrány deskriptory celkový roční výnos suché hmoty v třísečném režimu a hmotnost tisíce obilek (HTS). Stupnice je obdobná u obou deskriptorů: velmi nízký (1), velmi nízký až nízký (2), nízký (3), nízký až střední (4), střední (5), střední až vysoký (6), vysoký (7), vysoký až velmi vysoký (8), velmi vysoký (9). Z pohledu celkového ročního výnosu suché hmoty převažuje skupina jílků se středním výnosem 0,91-1,1 kg.m-2 (30 %), méně se
vyskytují položky se středním až vysokým výnosem 1,11-1,3 kg.m-2 (24 %) a nízkým až středním výnosem
0,71-0,9 kg.m-2 (21 %). Při hodnocení kolekce jílku mnohokvětého podle hmotnosti tisíce obilek převažuje
skupina se střední HTS 2,21-2,9 g (31 %), následuje skupina s vysokou až velmi vysokou HTS 4,31-5,0 g (24 %) a s velmi vysokou HTS nad 5,0 g (20 %).
Graf 1: Rozdělení kolekce jílku mnohokvětého podle začátku metání 0 0 36 15 29 41 35 21 3 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 ve lm i r aný v elmi r a n ý a ž ra n ý ra n ý ra n ý a ž st ředn ě ra n ý st ředn ě ra n ý st ředn ě ra n ý a ž pozdní pozdní poz dní a ž v el m i poz dn í v el m i poz dn í po če t pol ožek
Graf 2: Rozdělení kolekce jílku mnohokvětého podle celkového ročního výnosu suché hmoty a HTS 1 1 39 55 44 16 4 0 0 0 43 16 11 34 4 19 28 7 0 10 20 30 40 50 60 ve lm i n ízk ý ve lm i n ízk ý až ní zk ý nízký ní zk ý až st řední střední st řední až vysoký vysoký v ysoký a ž ve lm i vy soký ve lm i vy soký po čet pol ož ek výnos HTS
Zborník zo 6. vedeckej konferencie, Piešťany : CVRV, 2010
151
Závěr
Kolekce genetických zdrojů jílku mnohokvětého v České republice byla charakterizována podle informací obsažených v dokumentačním systému genetických zdrojů rostlin EVIGEZ. Kolekce byla popsána podle původu, dostupnosti, formy (jednoletý, italský), vytrvalosti a ploidie. Pro popis kolekce byly použity vybrané deskriptory ze sady minimálních deskriptorů, a to začátek metání, celkový roční výnos suché hmoty a hmotnost tisíce obilek. Z hlediska začátku metání jsou v kolekci zastoupeny jílky rané až velmi pozdní, převažují genetické zdroje s pozdní dobou metání. Z pohledu celkového ročního výnosu suché hmoty převažují genetické zdroje se středním výnosem, což odpovídá výnosu 0,91-1,1 kg.m-2 suché hmoty, podobně
převažuje skupina jílků se střední HTS (2,21-2,9 g). Variabilita v posaných znacích umožňuje výběr vhodných zdrojů z kolekce pro další šlechtitelskou práci.
Poděkování: Příspěvek vznikl na základě řešení Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiverzity financovaných z prostředků Ministerstva zemědělství České republiky.
Literatura
HRABĚ, F. et al.: Trávy a jetelovinotrávy v zemědělské praxi. Olomouc: Vydavatelství ing. Petr Baštan, 2004. 124 s. ISBN 80-903275-1-6.
HRABĚ, F. – BUCHGRABER, K.: Pícninářství – Travní porosty. 1. vyd. Brno: MZLU, 2004. 151 s. ISBN 80-7157-816-9.
MACHÁČ, J.: Hodnocení výroby osiv pícnin v roce 2008. In: Pícninářské listy. roč. 16, 2010, s. 24-28. PELIKÁN, J – ŠEVČÍKOVÁ, M.: Metodika kolekce genetických zdrojů pícnin a trav. In: DOTLAČIL, L. et
al.: Rámcová metodika Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro- biodiversity, Díl III. - Speciální plodinové metodiky. s. 31-42.
ŠEVČÍKOVÁ, M. et al.: Klasifikátor – Trávy (Poaceae). Praha, Zubří: VÚRV, OSEVA PRO s.r.o. VST Zubří, 2002, Genetické zdroje č. 82. 36 s.
Adresa autorov:
Ing. Martin Lošák, Ing. Magdalena Ševčíková, OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov - Zubří, Hamerská 698, 756 54 Zubří, ČR, e-mail: [email protected], [email protected].
Zborník zo 6. vedeckej konferencie, Piešťany : CVRV, 2010
152